Ježíš Kristus

Jedná se o ručně vyřezávané dřevo (podle prasklin a struktury pravděpodobně lípa nebo jiné měkké dřevo typické pro řezbářství). Na těle jsou viditelné staré praskliny (hlavně uprostřed hrudníku) a stopy po hřebících na dlaních a nohách, kterými byl korpus původně připevněn ke kříži.Styl: Anatomické zpracování, pojetí vousů, vlasů a dramatické řasení roušky odkazuje na barokní tradici (případně lidové či zručné řemeslné baroko / pozdní baroko, případně kvalitní historizující práci z 19. století).Podle detailních znaků na fotografiích lze stáří tohoto korpusu odhadnout do dvou nejpravděpodobnějších období. Plastika vznikla buď v období pozdního baroka (cca 1750–1800), nebo jde o velmi kvalitní řemeslnou práci z 19. století (historismus/novobaroko).
Zde jsou hlavní indicie z fotografií, které k tomuto určení vedou:

1. Anatomie a pojetí těla (Barokní vliv)

• Dramatický výraz a proporce: Kristus má výrazně propracované svalstvo, vystouplá žebra a propadlé břicho. Hlava je těžce skloněná k pravému rameni se zavřenýma očima, což zachycuje moment skonu (tzv. mrtvý Kristus). Tento naturalismus a snaha o zachycení utrpení jsou typické pro barokní sochařství.
• Typ tváře: Plnovous rozdělený do dvou cípů a prameny vlasů splývající na pravé rameno přesně kopírují ikonografii 18. století.

2. Řasení bederní roušky (Perizonia)

• Způsob uvázání: Rouška je uvázaná silným provazem na pravém boku, s bohatým, hluboce řezaným a rozevlátým cípem visícím dolů.
• Zatímco lidové plastiky ze 19. století mívají roušku zjednodušenou a plochou, zde je řezba velmi hluboká a plastická. To svědčí o školeném či velmi zručném cechovním řezbáři.

3. Technické detaily a stav

• Metoda skládání: Na čtvrté fotce je jasně vidět, že paže byly vyřezány samostatně a k trupu připojeny v ramenou (čepováním). To je standardní postup u velkých plastik kvůli struktuře dřeva.
• Hřeby: Na detailu nohou a dlaní (druhá a třetí fotka) jsou vyvrtané otvory po původních kovaných hřebech. Jeden masivní společný hřeb držel obě překřížené nohy (tzv. tříhřebový typ ukřižování, běžný od gotiky po novověk).
• Materiál a patina: Dřevo nese hluboké praskliny způsobené přirozeným vysycháním v průběhu staletí (viditelné na hrudi). Povrchová úprava (původní polychromie neboli barevnost) se bohužel téměř nedochovala, dřevo je obnažené a pokryté starou patinou a stopami po prachu či vosku.