Mísa, která nechce stát prázdná

„Pamatuji si světla. Smích. Šustění ubrusů…
a ruce, které do mě s láskou skládaly malé radosti.“

Jsem těžší, než vypadám.
Nejen sklem… ale vzpomínkami.

Mám tři oddělená srdce — prostřední a dvě po stranách.
Každé z nich kdysi neslo něco jiného:
oříšky pro tatínka, cukroví pro děti, sladkosti pro návštěvy…

Teď stojím tiše.
Lesknu se, když na mě dopadne světlo,
ale bez lidí je to jen odraz — ne život.

Nejsem křehká princezna z vitríny.
Jsem bytelná, připravená znovu sloužit.
Vypadám slavnostně, skoro jako křišťál…
ale jsem praktičtější — zvládnu i obyčejné dny, nejen svátky.

🌸 Velikonoce přicházejí…
a já bych zase ráda držela barevná vajíčka, cukroví nebo mandle v medu.
Ráda bych byla u stolu, kde se povídá dlouho do večera.

Protože mísy nejsou šťastné, když jsou prázdné.
Jsou šťastné, když dávají.