Mým národům

V 80 letech min. století jsme koupili dům v Barensteinu (Pernink)a při opravách jsme našli asi 3 bedny papíru, který byl pod prkny na podlaze půdy, spíše pro izolaci než uschování. Teď v důchodu se mám čas se tou spoustou probírat a m.j. jsem našel originání dobový výtisk „ Mým národům“ z 23.5.1915. Nechal jsem udělat fasksimile a jednoduše adjustovat. Při studiu souvislostí jsem se dostal k tomu, že itálie začala první světovou válku v roce 1914 jako součást Trojspolku s Německem a Rakousko-Uherskem, ale zůstala neutrální. Tento postoj byl způsoben vnitřními rozpory a veřejným míněním, které bylo proti válce s Rakousko-Uherskem, historickým nepřítelem Itálie. V Itálii existoval silný sentiment pro válku proti Rakousko-Uhersku, aby se anektovala území podél hranice, která se táhla od regionu Trentino v Alpách až po Terst na severním konci Jaderského moře, a “osvobodila” tak italsky mluvící populace z Rakousko-Uherska a sjednotila je s jejich kulturní vlastí1.
Během předválečných let se Itálie začala více přiklánět k Dohodě, Francii a Velké Británii, kvůli vojenské a ekonomické podpoře. Dne 26. dubna 1915 vyjednala Itálie tajný Londýnský pakt, ve kterém Velká Británie a Francie slíbily podporu Itálii v anexi hranic výměnou za vstup do války na straně Dohody. Dne 3. května Itálie vystoupila z Trojspolku a později, v noci na 23. května, vyhlásila válku Rakousko-Uhersku.
Tento krok byl někdy označován jako “zrada” nebo “l’intervento” a vyvolal vlnu pobouření a hořkosti v monarchii. Itálie se tak připojila k válce na straně Dohody, což bylo vnímáno jako zrada jejích původních spojenců. Italská armáda bojovala proti Rakousko-Uhersku podél severní hranice, včetně bojů ve vysokých Alpách s velmi chladnými zimami a podél řeky Soča. Italská armáda opakovaně útočila a přes řadu vítězství utrpěla těžké ztráty a dosáhla jen malého pokroku, protože terén dával výhodu obránci.
V roce 1916 Italové zastavili ofenzívu Südtirol a dobyli Gorici. Nicméně, Itálie byla nucena ustoupit v roce 1917 německo-rakouskou protiofenzívou v bitvě u Caporetta poté, co Rusko opustilo válku, což umožnilo Centrálním mocnostem přesunout posily na italskou frontu z východní fronty. Ofenzíva Centrálních mocností byla zastavena Itálií v bitvě u Monte Grappa v listopadu 1917 a v bitvě u Piavy v květnu 1918.
Dne 24. října 1918 Italové, přestože byli v menšině, prolomili rakouskou linii ve Vittorio Veneto; v důsledku toho se staletá Habsburská říše zhroutila. AZXX, 490