Panna Marie 18.stol.

Panna Marie 18.stol. Ručně vyřezávaná soška Bohorodičky s Jezulátkem, která může velmi dobře zdobit moderní i klasický interiér, je skutečně fascinujícím uměleckým dílem z 18. století. Tato soška, s výškou 64 cm, je neobyčejná nejen svou velikostí, ale především důvtipem, s jakým byla vytvořena. Umělcova zkušená ruka se zrcadlí v každém detailu – od jemného vypracování obličeje a rukou, až po nádherný výraz, kterým vyzařuje klid a lásku a současně dramatickou a emotivní dynamiku.
Ze sošky je vnímat hlubokou spiritualitu, která spojuje minulost s přítomností. Tato Bohorodička s Jezulátkem v náručí všechny okolo sebe zahaluje do teplého objetí, jakoby chtěla sdělit poselství o naději a utěšení. Její úsměv, plný soucitu, a jemné detaily, které dávají vyniknout charakteru rysů, svědčí o řemeslné zručnosti a lásce, které byly věnovány každému vyřezávanému místu.
Patina, jež pokrývá sošku, je jako vrstva historie, která citlivého člověka vybízí k zamyšlení o časech, kdy byla stvořena. Některé jemné nedokonalosti i změny na dřevě vlivy času přidávají na autentičnosti a zanechávají pocit, že se dotýkáme kousku minulosti, která je stále živá. Soška tak vnáší do našeho prostoru nejen estetický prvek, ale i pocit hloubky a propojení s duchovními tradicemi minulých generací.
Každý pohled na tuto krásnou Bohorodičku s Jezulátkem nás ve víře znovu a znovu zpřítomňuje, přičemž v sobě nese příběhy, které přesahují čas a prostor a mohou se v naší duši nově odehrávat.
Stylově časově bychom mohli tuto devocionálii zařadit někam velmi zhruba do poloviny 18. století, místně potom lze podle speciálních regionálních prvků usuzovat na některou západní část germanofonní Evropy.
Technicky je soška ve stavu, který odpovídá době vzniku a podle mne i podmínkám umístění v kostele, kde ovšem nebývají nejvhodnější mikroklimatické podmínky. Lipové dřevo, ze kterého je plastika zhotovena, bylo zřejmě na několika místech poškozeno ať už třeba dřevokazným hmyzem, dlouhodobějším kontaktem s vodou a podobně. Tyto části sošky jsou nahrazeny jiným dřevem, než původním, i když třeba opět lipovým, které má ale zcela jinou patinu a konec konců i strukturu. Na fotografiích jsou tato místa dobře patrná. Nahrazení bylo jistě velmi pracné a nepochybně svědčí o ceně, kterou pro naše předky tato soška měla. Aktuálně bylo dřevo ošetřeno přípravkem používaným restaurátory pro ochranu a konzervaci, který rozdíly, vzniklé při opravách sošky, zachoval.
T49
D
7900